Východoafrická poutní cesta


Každý rok v květnu se z Keni, Tanzanie, Rwandy a dalších zemí vydávají do Ugandy tisíce poutníků, aby se zúčastnili svátku ugandských mučedníků v bazilice v Namugongu nedaleko hlavního města Kampaly, který připadá na 3. června a v Ugandě je státním svátkem. Uctívají památku 22 katolických světců, kteří kvůli své víře v letech 1885 až 1887 přišli o život. Jedná se o jednu z největších křesťanských událostí na světě. Na rozdíl od světoznámé Svatojakubské cesty není tato poutní cesta v podstatě nijak dokumentována, neexistují itineráře, ani mapy. Poutníkům stačí znát cíl.

 

Lidé se vydávají na tuto dlouhou cestu s různými úmysly a někteří dokonce i opakovaně. „Chodím, protože se chci ztotožnit s mučedníky, kteří byli zabiti v Namugongu. Chci se také modlit k Bohu, aby mi pomohl v některých mých problémech. Minule jsem dostal to, za co jsem se v Namugongu modlil,“ říká dvaašedesátiletý Aciro, který pochází z konžské vesnice Aru.

Když se sedmašedesátiletý Ole vypravil na pouť poprvé, modlil se, aby získal peníze na založení farmy. Několik měsíců po návratu mu jedna charitativní organizace nabídla tři krávy a pět koz a on opravdu farmu založil. Když se vypravil na pouť podruhé, přál si od Boha chápavou manželku, protože ta předchozí mu utekla s jiným mužem. I to se mu splnilo.

Čtyřiatřicetileté Keňance Anně se nedařilo otěhotnět. A tak se vydala na pouť ze svého domova v Keni, vzdáleného asi 250 mil. Nakonec se jí podařilo otěhotnět, a když dítě vyrostlo, vypravila se na pouť znovu, aby Bohu poděkovala.

Dvanáctiletý Valentine ušel společně s rodiči a z dalšími lidmi z farnosti 13 kilometrů a cestou se modlil, aby se mu podařilo složit zkoušky pro úspěšné zakončení základní školy.

Na cestě je možné potkat poutníky všech věkových kategorií. Bernardo, jednadevadesátiletý farník z Keni, dokonce ve svém věku vedl skupinu třiceti lidí na vzdálenost více než 300 kilometrů. Udával skupině tempo a dovedl ji do cíle za 12 dní. Motivoval je, aby se nevzdávali, aby odolávali dešti, chladným nocím i spalujícímu slunci.

 

Poutníci přicházejí většinou zpocení, s unavenými svaly, oteklými kotníky a puchýři na nohou. Na některých místech v Namugongu stojí dobří Samaritáni a rozdávají poutníkům zdarma mango, pomeranče a banány. Jeden malý chlapec jim zase podává špalíčky cukrové třtiny.

 

Letos se poprvé oslava nekonala, protože byla zrušena kvůli celosvětové pandemii viru COVID.

 

Více informací o tomto poutním místě najdete zde.

 

Milé čtenářky a čtenáři, pokud rádi čtete moje komentáře a články, můžete mě jako autorku podpořit i finančně. Jak? Libovolným příspěvkem na účet 670100-2216071798/6210 (mBank).


Mediální partneři:

Lemito Media Ghetto Zouk Lavickyzadarmo.cz Rail reklam

Lavicky.cz Informuji.cz = Akce, Kultura a Výlety v ČR Kašpar PR Jooble


Podporuji:

Lékaři bez hranic Pes pro tebe